Někdy zbudou jen oči pro pláč.

Když odejde někdo, komu ještě nenadešel čas, zastihne vás ta bolest zcela nepřipravené.

Dne 29.12.2018 naši Jessinku (Quite Perfect Perla z Polabí) na procházce napadl německý ovčák, který utekl ze zahrady, a na místě ji zabil. Budou to už skoro 3 měsíce, co to sem píšu. Přesto mi to i po té době vhání slzy do očí. Ta bezmoc. To, že už tady není.  I to jak se majitelé psa po prvotním šoku rozhodli k problému otočit zády a nám tím prodlužují utrpení z celé situace.

Měl nás společně letos čekat velice slibný vstup na dráhu pasení (jelikož Jessie si dávala na čas a v raném mládí se u oveček asi ještě úplně necítila). Vyhasla tím pro mě i naděje pokračování linie po mé jedinečné Jenny (ChTr. Essence of Love Perla z Polabí). No prostě si tak málo času nezasloužila.

A přesto je potřeba jít dál. Kvůli dětem. Kvůli ostatním pejskům, kteří mi tu bohu díky zůstali. A v neposlední řadě i kvůli sobě.

Tobě milá Jessino přeji, ať se ti na nebeských loukách příjemně běhá a štěká. A snad jednou někde jinde se spolu zase shledáme…